Vševědoucí?

Při náhodném testu IQ, který jsme kdysi absolvovaly na psychlogii jí vyšlo 170 (dobře, mně 140, ale tak i kdybyste 40 ubrali a já se tedy zařadila tam, kam patřím, jí bude pořád zůstávat ten vysoký nadprůměr).

Vítejte u seriálu „lidé kolem mě“. Nepravidelně sem budou přibývat články o lidech z mého okolí, kteří dostatečně stimulovali moji spisovatelskou slinu.

Spolužačka A.

Pochází ze slovenských krajin, a všichni Slováci mi doufám prominou, ale za uplynulé čtyři semestry jsem nabyla dojmu, že každý na Slovensku

a) bydlí na vesnici a má tudíž velikou zahradu, na které se může učit
b) bydlí s prarodiči nebo alespoň v dojezdové vzdálenosti 20 min od nich a každovíkendové návštěvy „babky a dědka“ jsou tedy nevynechatelnou součástí
c) pokud musí přesedat v Púchově z toho fakt nemá radost
d) má psa
e) nebo kočku
f) nebo obojí a ještě nejlépe kozy, krávy, koně a když ne to, tak alespoň králíky, ovce a nebo třeba ryby

To se takhle jednou bavíme v pondělí o prožitém víkendu a A. jen tak mezi řečí pronese, že „byli sme o víkendu po rybky“… a já že „měli jste k obědu?“ načež A. odvětí, že „nie, brali sme ich 300 do rybníka“. Naši myslím mají doma 4 neonky, dva čichavce a spoustu akvarijních řas….

Ale chov zvířat nekončí na Slovensku. U A. na bytě totiž chovají křečka. Ne jen tak ledajakého. Je to džungarský křeček s rodokmenem! Je pevnou součástí rodiny, při zkouškách nám za patřičný výkrmový úplatek drží palce… no a taky podle toho více připomíná chlupatou kouli než křečka .

A. o něm prohlásila, že „ma taky velky vybeh ze pri pomere velkosti jeho tela a vybehu je na tom ovela lepsie ako my“.

Nebo o minulém zkouškovém, kdy se A. učila na zkoušku z biochemie a pro oddych od učení si četla Ledvinu (tak, každý má jiný styl relaxování, že) a přišla s šokujícím objevem: „Čítam si tak ledvinu a narazila som na zváštnu vetu. Lidské telo vyprodukuje za 24h okolo 70kg ATP (pro zajímavost – jeho tržní cena podle cenníku z roku 2008 by činila více než 303 miliónu Kč),
vieš mi vysvetliť kde by som také ATP kúpila? na to je nejaký špecializovaný obchod alebo ako?“ Nevím. Nevím, jestli existuje obchod s ATP, pro mě totiž to ATP stále zůstává trochu abstraktním pojmem.

A. o sobě sice tvrdí, že si nic nepamatuje, ale pravdivost tohoto výroku nejde tak úplně ověřit, protože na mé věčné a nekonečné otázky týkající chemie nebo biochemie vždycky dokáže tu odpověď minimálně vygooglit a přeložit do mně srozumitelného jazyka.

Na druhé straně… její nejoblíbenější hračkou jsou rukavice. Víte, co všechno se s nimi dá udělat? Navléknout na ruce, jasně. Ale dají se taky nafouknout. Stará známá věc. Jenže vyrobit z nich slona už asi moc z vás nezkoušelo, co? Takže až ho pak najdete v šuplíku v laborkách, pod stolem, pod postelí, ve skříňkách, víte odkud vítr vane.

Reklamy

A České dráhy jedou

Nebo teda spíš ne…

Nastoupím a ve vagónu tma jak v pytli, ok zapnu si světlo, ale svítí to jak hřbitovní svíčka. Tak nic, moje zorničky se nad tou histologií budou muset trochu roztáhnout.

Čekám v Ostravě a během těch deseti minut jednoduše zahlásili zrušení dvou vlaků. Ano, pravda, opakovali to v pravidelných intervalech za tu dobu asi čtyřikrát, ale dva vlaky prostě z provozních důvodů zrušili. No, stane se.
Nastoupím do vlaku. Mám místenku a myslím si jaká pohoda. Jenže v kupé pro 8 (slovy osm) lidí a ve vlaku ČD. Tak všechny věci narvu nahoru, málem padnu při zvedání batohu, ale pochlapila jsem se, nahoru taky suverénně dám tašku s jídlem a hlavně S KYSANÝM ZELÍM! Pohodlně se usadím když v tom kap, kap, kap mě přímo na rameno. A smradu jak v Cařihradu. Do země se propadám, ale přede mnou už tam je borec co zrovna přistoupil a ke svému neštěstí měl místenku vedle lehce rozložitější dívčiny naproti mě. Nejdříve nevěřícně koukal, potom notně dlouho ukládal zavazadla a nakonec tedy rezignovaně usedl na svoje místo. Místečko spíš. Takových 40 cm max. Bylo to k popukání, já jsem naproti seděla sama, síla lístečků s rezervacemi na dveřích zapracovala. Takže se tam přes uličku mačkali nedobrovolně na sebe a aby zkrátili vzájemnou dobu kontaktu, pořád střídavě chodili na záchod.

Blíží se Olomouc, tak výborně, sbalím si svoje saky, paky a zelí a odcházím. A všude ve vlaku visí výstražné cedulky „hlídejte si své dítě“ a „máte jej pod kontrolou?“ a obrázek malého nezbedníka. Chápu, snaží se zajistit pohodlí i ostatním cestujícím, jenže když zahlédnu cedulku upozorňující na starší typ dveří a opatrnou manipulaci s nimi a pohyb kolem nich a zaslechnu hlášení, že „vlak je opožděn z důvodu zvýšené frekvence cestujících“ začínám si říkat, jestli by

ten náš národní dopravce neměl už konečně začít konkurovat něčím jiným než dokazováním Murphyho zákona (vlak, kterým potřebuju co nejrychleji jet, má podle Murphyho zákona vždy zpoždění) a vymýšlením těch nejgrosteknějších cedulek a hlášení.

Šprti

Už jsem zpátky, nějak jsem během toho stěhování a zařizování milionu dalších věcí ztratila chuť psát. Ale právě se vrátila. Dospělácké starosti jsou občas děsně otravné. A kdyby stěhování bylo jediné, co teď musím řešit, ale o tom snad někdy později.

Náš ročník a zkouška z histologie. Katastrofa. číst dále

Žiju a bojuju

A nejčastěji sama se sebou. Psát blog je hrozně fajn, když všechno jde. Ale psát blog, když vám zase skoro nic nejde, přestože makáte o stošest, je věc druhá. Tak tedy myslím, že přišel čas na další článek. číst dále

Chytré telefony?

Vychytralost techniky.

Protože před Vánocemi musím stihnout nestihnutelné, začínám teoretizovat (vždy nebezpečná situace). Možná dojdu k tomu, že zkusím prožít svátky offline… Tenhle článek má ke studiu medicíny asi tak stejně daleko jako já teď k histologii.

Je chytrost nás a telefonů limitovaná? Jak se o ní podělíme ve dvojici chytrý telefon-uživatel? číst dále

Příjímačky.

Příjímačky, příjímačky, přijímačky. Tohle slovo jsem napsala před dvěma lety v předpříjimačkovém presu tolikrát, že se ho naučil i můj telefon.

Stručné info, protože mi stále chodí zprávy s dotazy, čtenáři nehledající nic o přijímačkách (on to umí i vyskloňovat bez dalších zásahů!) to můžou rovnou zavřít.
číst dále

Jde do tuhého

Beze srandy, tohle je vážně cvokárna.

Minulý článek pro prváky, dneska pro pobavení, zvláště těch, kteří už mají po škole nebo studují něco normálního, kde se zkoušky dávají napoprvé a když vás vyhodí tak už je asi něco hodně špatně (na zkoušejícím). Fakt vám to všem závidím.

U nás totiž začíná úspěch a nebo taky neúspěch (v lepším případě jenom prodloužené zkouškové) číst dále