Zvednout zadek.

Beze srandy jsem vždycky nenáviděla běh. Ani jako dítě jsem neměla ráda hry, u kterých se muselo hodně běhat. Mnohem raději jsem vymýšlela zkratky, jak se do cíle dostat co nejpohodlněji.

Během gymplu se všechno změnilo. Potkala jsem svého muže (ano, mohli jste si všimnout, že mě ovlivňuje víc, než si to možná uvědomuju já sama) a protože dělal závodně orientační běh, řekla jsem si, že se sebou musím ale opravdu začít něco dělat. Co kdyby mě někdy pozval na hory, že jo (pozvání do kavárny přišlo o 6 let později). A tak jsem začala běhat.

Co sport na medicíně?

Rozhodně to jde. Ale asi nejde dělat vrcholový sport (výjimky do komentářů). Ovšem pohyb provozovat lze a to i jiný než otáčení stránek nebo zvedání půllitrů.

Před nějakou dobou jsem se vás ptala, jak moc sportujete. Průměrně věnujete sportu asi 3-4 hodiny týdně. U mediků to bylo kolem 2-3 hodin týdně max. Oproti tomu ostatní vysokoškoláci psali, že sportují pro mě naprosto nepochopitelných 7-8 hodin. Týdně. Tím chci jen říct, ať prostě nečekáte, že během školního roku budete stíhat tolik sportu jako vaši kamarádi na jiné škole. Bohužel asi ne.

Jak to mám já?

Celý prvák jsem chodila běhat. Jako šílená. Běhala jsem třikrát až čtyřikrát týdně kolem 7 km. Jako šílená, protože to mě nějak přešlo. Ve druháku už jsem to častěji kombinovala se cvičením doma, no a teď… Pořád chodím běhat, ale nějak jsem zkrátila trasu, tak na 5 km, cvičím pořád, ale mnohem více chodím pěšky a posiluju vynášením nákupů do šestého patra.

Jak to tedy udělat, aby z nás všech nebyla bledá šourající se stvoření neschopná doběhnout tramvaj nebo vyjít k ústavu mikrobiologie (4.patro)?

Tipy i pro absolutní antisportovce:

  1. Sežeňte si meditační podložku, zapalte aromalampu, soustřeďte se na své třetí oko a… vyberte si druh pohybu, který vás bude bavit (z praktických důvodů doporučuju vlastně jenom poslední krok).
  2. Když nic, tak si přestaňte kupovat měsíčník a choďte pěšky všude možně. Zvláště po Olomouci to jde velmi dobře. Kvůli vám jsem si dokonce na týden nainstalovala krokoměr. Průměrně jsem nachodila asi 7000 kroků (bez běhu), rozhodně lepší než nic.
  3. Stanovte si pravidelné dny, kdy uvedete do pohybu své svalstvo (osobně považuju za ideální 3-4krát týdně) a pod trestem odnětí čokolády/šunky/oblíbeného seriálu to dodržujte!
  4. Prokládejte učení krátkými pauzami, kdy si zacvičíte. Několik dřepů, kliků, nejlepší jsou „angličáky“ (burpees)…. Lepší než kontrola sociálních sítí.
  5. Pořiďte si kartičku Akademik, na rok (!) vás to přijde na neuvěřitelných 980 káčé a máte jistý vstup na jednu hodinu cvičení týdně+na jakoukoliv další, kde je místo (na semestr to myslím stojí 600?), lidové ceny pro studenty v Olomouci, doufám, že už litujete, že nestudujete tady.
  6. Nebo dělejte úplně něco jiného, ale zvedněte u toho ctěné sedinky a okysličte si mozek.
Reklamy

Food not bombs

Raw, bio, eko, hate-free, vegan, hipsteři. Punk. Ale jako hodně punk. Následuje nemedický, ale hodně humánní článek.

Na zvonku jméno čaroděje z pohádky, po staletém schodišti funíme nahoru. Ve starém městském bytě sídlí skupina nadšenců. Žít a nechat žít je zjevně číst dále

Odvrácená strana druháku

Prvák je nejhorší a pak bude líp. Jo… Tohle nějak moc připomíná slogan nejmenované politické strany, jejíž sliby dopadají víme jak.

Ano, prvák a jeho anatomie a u nás v kombinaci s chemií je fakt chuťovka. Pro druhák máte příslib, že všechno bude lepší, méně školy, více času na chození do hospody… Jenže po prvotní euforii, číst dále

Letní a ošetřovatelská

💉 Píchala jsem fraxiparin a inzulín 💪
💉 Vypínala poplašné zařízení v sesterně a děsně důležitě se potom prošla po chodbě do pacientova pokoje, abych zjistila, že to byl omyl, pomohla někomu zajít si na záchod nebo stejně musela zavolat sestru
💉Nosila bílé oblečení A růžové papuče s kytičkami
💉Vodila pacienty z příjmu na pokoj a ukazovala jim, kde je skříň, postel a opět záchod
💉Naučila jsem spolu se studentkou sestřičkou (tou opravdickou, jak mi bylo řečeno) za cca 5 min chodit o berlích paní, kterou to fyzioterapeutka nenaučila za týden, protože paní musela urgentně na  číst dále>

Moje „psycho“ kamarádka

Z cyklu: Lidé, které bych bez vysoké nepotkala.

Je psycholožka, klid…

Další díl budiž o mé spolubydlící z prvního ročníku.

povolání/obor studia: psycholožka, v době seznámení studentka předposledního ročníku, teď už titulovaná psycholožka

výčet vlastností: neustále usměvavá, vždy dobře naladěná, několikrát týdně celou kuchyni provonící nějakou delikatesou a hlavně za každé denní i noční hodiny naslouchající (vlastnost, kterou věčně vystresovaná, bezradná a na pokraji zhroucení medička fakt ocení)

Zvláštní ocenění:  číst dále>

Vševědoucí?

Při náhodném testu IQ, který jsme kdysi absolvovaly na psychlogii jí vyšlo 170 (dobře, mně 140, ale tak i kdybyste 40 ubrali a já se tedy zařadila tam, kam patřím, jí bude pořád zůstávat ten vysoký nadprůměr).

Vítejte u seriálu „lidé kolem mě“. Nepravidelně sem budou přibývat články o lidech z mého okolí, kteří dostatečně stimulovali moji spisovatelskou slinu.

Spolužačka A.

Pochází ze slovenských krajin, a všichni Slováci mi doufám prominou, ale za uplynulé čtyři semestry jsem nabyla dojmu, že každý na Slovensku  číst dále>